Fascinace trvalými záznamy a nesmazatelnými stopami po lidské existenci, zákonitost polarit i tématizace pohybu - všemi těmito výrazy můžeme navodit představu o základním rámci uměleckého rukopisu Pavlíny Kvity. V nejnovějších dílech se setkáváme se specifickou antropomorfní organičností, vynikající svou tvarovou úsporností a plasticitou. Enigmaticky působící solitéři vyvěrají z hloubky jejího duševního prostoru a propisují se do animálních či humanoidních forem podmíněných osobní mytologií. Reflexe dobra a zla jsou živými důkazy proměn, které zrcadlí nestabilitu věčnosti. Jako svědectví o paralelní přítomnosti smrti i rození.