Kryštof Strejc se ve své umělecké tvorbě vyznačuje pozoruhodnou schopností rozostřit hranice mezi světem lidí a zvířat, čímž vytváří jedinečnou a téměř magickou symbiózu. I přes zachování charakteristických rysů každého druhu jeho díla důmyslně narušují a posouvají tradiční vnímání těchto bytostí. Strejc přistupuje ke všem tvorům s ryzí upřímností, osvobozen od jakýchkoli předsudků, což mu umožňuje přiblížit se jejich podstatě. Jeho umělecký výraz je hluboce autobiografický; mnohé z jeho zobrazených postav reflektují jeho vlastní já. I zdánlivě objektivní motivy často nesou skryté prvky jeho osobní mytologie. Motiv autoportrétu se v jeho dílech stává klíčovým prvkem, který obohacuje jeho tvorbu o nové významové vrstvy.